Nedávno mi můj běhací kamarád napsal, že mě měl nejraději v počátku mé běhové kariéry,kdy jsem byl neotesaný, ten co objímá stromy. Teď prý chci ty bedny. Nemá pravdu, stále jsem samorostem, stále objímám stromy...
Přirovnal bych to k přechodu dítěte do dospělosti.
V roli dítěte jste naivní, berete všechno s dětskou bezelstností. Věříte všem autoritám každé slovo. Neumíte kličkovat, taktizovat. Prostě jdete do všeho po hlavě. Krásné, ale v životě časově omezené.
V pubertě to s vámi lomcuje, autority jsou nepřátelé, začínáte chápat, že není vše zabarveno do růžova.
Den kdy jste oficiálně přiřazen mezi dospělé je tu, vše dětské je odváto.
Už se musíte sám rozhodovat, určovat priority, směry, cíle. Volíte tu svou cestu. Máte obrovský dar, vše je dnes možno řešit svobodně.
Podobně jsem prožil svůj první běžecký rok. Rok kdy se všechno dětsky čisté a pubertálně klackovité stalo vážně dospělácké.
Tak jsem si to během roku 2015 nastavil a tak jsem tomu rád. Běhání je stále velká radost, rozkoš, droga, ale také možností svou dřinou a přístupem zlepšovat své výkony. Posouvat své limity, osobní rekordy. Já se rozhodl pro cestu výkonnostního běžce.
Nedávno mi můj běhací kamarád napsal, že mě měl nejraději v počátku mé běhové kariéry,kdy jsem byl neotesaný, ten co objímá stromy. Teď prý chci ty bedny. Nemá pravdu, stále jsem samorostem, stále objímám stromy, stále jdu tou neprobádanou cestou. Ano bedny jsou, ale zásluhou obrovského množství tréninkových kilometrů, denně bez rozlišování roční doby. Já jsem si letos na pro mne nejkrásnějším závodě; na Panevropském půlmaratonu zaběhl osobák 01:24:01 h. I v padesáti jsem schopen konkurovat mladším. Je to motivující a povzbuzující do dalších tréninků.
Počkal jsem dva roky na den kdy stanu na start maratonu. 25.10. v 10: 01h se mi splnil další sen. Za 03:14:03 h jsem zdolal 42,195 km na frankfurtsém BMW maratonu. Bez krize, bolesti, bez zdí. Letošní sezóna je prostě bohatá na mimořádné události i výsledky. Závodil jsem v celé ČR v Bavorsku, Sasku, Hesensku. Všude bylo dobře, v lese, na silnici, šotolině. Zažil jsem i těžkou krizi na půlce při Runczech v Českých Budějovicích. Ale mentální silou jsem to dal.
Zažil jsem krásná, nová přátelství, ale i hluboké zklamání, které mi ukázalo, že i v běžecké komunitě je to složité. I zde je nezdravá rivalita, závist a nepokora.
Převažuje to pozitivní. Mám skvělé přátele, většina ne
běha, přesto nebo právě proto mě podporují.
Mám skvělého partnera ze Švédska, který svým kvalitním zbožím posunula mé výkony. Má rodina je blízko a často koriguje mou přehnanou euforii.
Vím, že životní, běžecký úspěch či neúspěch jsou v rovnováze.
Můj běžecký rok 2015 byl a ještě bude super obdobím. Těším se z toho a jsem ke všemu pokorný. Stačí totiž jeden špatný krok a zranění je tu.
Za 14 dnů uzavřu dveře závodní sezóny na běžecké happeningu ve Františkových Lázních. Tam všichni poběžíme, abychom přispěli potřebným. I to je základem pro pozitivní postoje každého z nás. Tečka, amen.
