Po dvou letech intenzivní přípravy a mentálního tréninku jsem se postavil na start svého prvního maratonského běhu. Z celé řady destinací zvítězil hessenský Frankfurt.
To je ovšem až konec mého příběhu. Vrátím se na začátek.
Bylo to před dvěma lety. Tehdy jsem začal běhat. Pomalu a občas. Postupem doby často a rychle. Dokonce jsem do svého programu zařazoval i běžecké závody. Převážně destinace 10 kilometrů až půlmaratony. Výsledky? Velmi dobré, dokonce mi pravidelně patří místo na stupních vítězů ve své věkové kategorii. Zásluhou dispozic a velké dřiny.
'Objem naběhaných kilometrů ročně překročil hranici 3500. Vše se posunulo, vše se zkvalitnilo a mě došlo, že je to vážná diagnóza (abych byl ok, musím si dávat dávky běhu). Téměř denně a velké vzdálenosti.
Došlo to tak daleko, že mám i partnera Salminga ze Švédska.
Co je však Mont Everestem běžce? Ano, je jím maratonský běh. Dva roky příprav, fyzických i mentálních.
Rozhodnutí v kruhu nejbližších padlo. Místem, kde se chci stát praktikujícím maratoncem bude německý Frankfurt. Datum startu 25. 10. 2015.
Je to právě jeden den, co jsem to dokázal.
Vše co při maratonském běhu zažíváte je nepřenosné. Jedinečné, bolestné a zároveň rajsky slastné.
Bylo to poprvé. Nikdo a nikdy Vám to nevezme. Ten gejzír pozitivních emocí v cíli se nedá pojmenovat, popsat.
Je to fantastické a životu vzácné. Díky, že mi to bylo umožněno být jedním z těch co to dokázali.
